Jsem princezna, budím se ne na stokrát, jsem čistá jak křišťá

Bojovat dál? Nebo to vzdát...

Někdo musí sevřít trny, aby ostatní mohli přivonět k růžím! A je zbytečné se ptát proč zrovna já, ale spiše se ptát: zvládnu to??? Mám na to dost sil??? Snad ano, snad...
Proč to musím být zrovna já, kdo musí mít mizerný život??? Vždyť co jsem udělala špatně, že musím takto pykat??? A navíc on přeci nic neudělal... Kdyby to auto jelo o minutu dřív, nebo dýl... Kdyby... Ale to mi ho už stejně nevrátí, už je pryč... Stejně jako všichni moji blízcí i on odešel a nechal mě tu samotnou... Tak se zase probojovávám životem sama... Lidi se mě bojí, jsem podivín, jsem Goth... Jenom proto, že mě přitahuje tma a věci s ní spojené, ale nejsem zlá, já ne... Bojí se, protože mě neznají, protože se mě bojí poznat, bojí se ke mně byť jen přiblížít, ale já přeci nejsem prašivá... Štěstí se okolo mne jenom mihne, řekne "promiň" a jde dál, za to smutek a bolest mi jdou stále v patách, copak si musí vybírat svou daň pouze na mne??? UŽ DOST... DÁL UŽ NECHCI... NO TAK MĚ NECHTE BÝT, JÁ CHCI JENOM ŽÍT... jenom žít... copak to nelze pochopit???