Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stěny ticha

4. 8. 2008
Stěny ticha
Dělí nás kamenný hráze mlčení z nevyřčených vět, stěny ticha.
O ně si každý výkřik z vězení právem zlomí vaz, leda vzdychat se tu vyplatí.

Jednou ty kamenný hráze mlčení dotknou se nakonec hvězd, a ty zhasnou.
Tvář se ti v ledovou škrabošku promění, a pak sevře tě náruč tmy - vzduchoprázdno

rázem uhasí ten nekonečnej žár. Tichej smích i pláč i řeči plamenný.
Necítíš snad jak ticho narůstá? To se tvý sny proměnily v dým.

Narůstá ticho jak došla nám pomalu řeč - nejspíš slova chybí,
jenže sotva si někdy za nás cizí ústa jen tak řeknou:
"Mám toho víc než dost, spadla klec - je konec řečí.
Mý rány se nehojí, nezarůstaj a sotva přebolí."

Jednou to člověče nakonec poznáš sám, až to mlčení dotkne se hvězd, a ty zhasnou,
zbyde ti nejvýš tak odvaha zavřít krám, a pak sevře tě náruč tmy - vzduchoprázdno,
rázem uhasí ten nekonečnej žár...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář