Jsem princezna, budím se ne na stokrát, jsem čistá jak křišťá

Nečekej až tě lásko má zradí oči,
dobře vím jak se věci mají.
Poznám přece, když láska skončí,
není proč to už skrývat v jinotajích.

Neměj strach, vím kdy už to slova nespraví,
kdy je zbytečná kadá věta.
Ještě poznám když láska zrezaví,
kdy už ztratila šarm, když odkvétá.

Marná sláva, někdy bez milosti,
láska jak černá vdova-sedmihlavá,
tiše be lítosti přestaví rázem slova v mlčení.

Někdy stačí dlaní rozechvělou
vzít za nesprávnou kliku.
Náhle spatříš víc než jedno tělo,
pár propletených otazníků.

Neměj strach, že se mý oči lásko zeptají
co se jen s námi dvěma stalo.
Muži zkrátka moc na slzy nehrají,
znáš to sama, ti pláčou potají.

Neměj strach, už mám svý věci zbalený,
dobře vím, kdo z nás vypad  z role.
Kufry u dveří, tretky bez ceny,
škoda slov, lásko mizím ze scény.

Marná sláva....

Spadla klec, jen déšť o zem tiše tleská,
když se opona řítí k zemi.
Končí nepěkná humoreska,
stokrát obehraná-nehezká...